Čau lidi, mám pro vás blbou zprávu

| Glosy

V tohle roce nás čekají volby. Jo, už zase.
A jestli to tady chcete přestat číst – protože shit politika – tak vás prosím, abyste to nedělali.
Ne že by to, co tady píšu, bylo tak nebetyčně originální a nedej bože pro váš život nějak extra obohacující, ale třeba proto, že se v tomhle psaní pokusím vyslovit pár jednoduchých věcí, které mám osobně za podstatné. Tak tomu dejte šanci. Dík.
No a začneme tím ošklivým hned z kraje. Jak už jsem říkal, letos nás čekají volby. Ze strany médií a politiků budou prezentovány samozřejmě jako poslední volby v historii lidstva a volby, kdy jde (už zase) o všechno. Jo, já vím, je to otrava, tohle poslouchat furt dokola. No ale bohužel takovej už ten náš svět je. A bez mobilizací to v týhle době zahlcený všemožnými informacemi to prostě nejde. Takže se bude volat do zbraně. Budou se vyhlašovat války tomuhle a támhletomu. A bude se malovat růžová budoucnost. Prostě jako obvykle.
A i když vás to nezajímá, což je docela dobře možný, tak i tak asi víte, že je bohužel potřeba neustále holt volit mezi menším nebo větším zlem, ať se nám to líbí nebo ne. A protože to za nás nikdo neudělá, musíme se i neustále o tu pitomou demokracii aspoň trochu starat, jestli se o ní nechceme úplně připravit. Sorryjako, vím že to čtete asi potisící, ale je to tak. A demokracie samotná je otravná taky, ale zatím nikdo nic lepšího nevymyslel. A kdo říká, že jo, tak kecá.
No a tak to bude i letos. Budou volby. A bohužel, ty volby budou pro tentokrát skutečně a fakt důležitý. Budeme si totiž muset vybrat, jestli to tady zas svěřit tomu ulhanýmu a ufňukanýmu agrobaronovi, který podle mě už ukázal, že může leda tak dál zvětšovat tu svojí firmu, když se přisaje na ty správný dotační trubky, že umí udělat ze státního rozpočtu trhací kalendář, že zvládne proměnit státní správu ve svoje advokáty a při tom všem na tom skvěle vydělávat, ale to je asi tak všechno. Rozhodně není schopen tenhle stát kamkoli posunout (míněno dopředu). Teda pokud za posun nepovažujete to, že se naše republika stane jen další z jeho firem, kde se průšvihy natírají na růžovo a zametají pod koberec, kde na ty dole musí bejt přísnost a ti nahoře můžou všechno a kde zákony platí jen pro někoho. A samozřejmě, abych nezapomněl, kde na nějakých názorech „zaměstnanců“ nikomu nesejde.
Sorryjako, ale já v tomhle kříženci neonormalizačního srabáctví s tvrdě kapitalistickým korporativismem nechci fakt už žít navíc ani den, než bude nezbytně nutný. A tak kvůli tomu k těm volbám i půjdu. Vy byste měli taky. Protože mimo všechny marketingový kecy, je tu jedna cesta ven. Prostě to zas dáme někomu jinýmu, aby tu ten bordel uklidil, nebo to aspoň zkusil, nebo se přinejmenším podíval na věci z trochu jinýho úhlu, což se mi zdá být docela racionální a fér.
Hodit to totiž znova někomu, kdo tu předvedl, co předvedl, není už ani střílení se do vlastní nohy, jako spíš dobrovolná lobotomie. Krumpáčem.
Napadá mě u toho jedna taková otázka, na kterou ale asi nevím, jestli vlastně chci znát odpověď. Ale stejně vám jí řeknu. Co se stane, když Zeman určitě (časem) skončí , Babiš možná skončí už na podzim, to všechno může být na první pohled fajn, nicméně co bude s těmi kdo je volí? Jejich podporovatelé se nevypaří a jen cvok by předpokládal, že se rozpustí se ve všeobjímajícím proudu pravdy a lásky. Protože samozřejmě nerozpustí. Tihle lidi tu s námi a mezi námi zůstanou. A naše země tak bude nadále uvězněná v manželství bez lásky sama se sebou. Možná že ne tak viditelně jako doposud, ale zůstane rozdělená. Tak si tak říkám… co se asi tak stane téhle rozdělené zemi za pár let, až se objeví mladší, výřečnější a charismatičtější ZamanoOkamuroKlausoBabiš? No… na to si asi odpovězte sami.
A dost o politice.
Tenhle rok je docela nadějný i bez ní. Zatím to tak vypadá, že by mohl díky vakcínám být ve finále o dost normálnější, než ten rok předchozí. Vím, těžko se tomu ještě těžko věří, ale mám dojem, že během letoška budeme moci už zase normálně žít. Mimochodem, pamatujete si ještě vůbec, jaké to bylo předtím?
Třeba si prostě zajít do hospody, normálně, ne na tajno, jak se to teď tak prý dělá. Občas si vyrazit na nějaký ten koncert, nebo třeba jen s někým někam na pitomý kafe do kavárny. Sedět u toho jako lidi vevnitř a přestat už konečně jíst z polysterynových krabiček. Jít do kina. Stavit se cestou na dálnici na burger. Nechat se ostříhat. Jít si zacvičit. Projet se na kole bez ohledu na to, kde je čára okresu. A tak.
To nezní úplně blbě. Že jo. Že nás zase konečně policajti nebudou buzerovat za to, že nemáme roušku, když už nás svými apokalyptickými vizemi nebude oblažovat chlap s nejděsivějším účesem v dějinách morových ran. Že třeba budeme moci normálně na hory, že nám nikdo nic nebude každý týden strkat do nosu… Nevím jak vy, ale já se na to docela normálně těším.
Tenhle rok sice nezačal nejlíp, vím, ale má docela dobrej potenciál to časem napravit. No fakt. A když to půjde fakt dobře, tyhle poslední dva roky se stanou nakonec něčím na způsob zaprášených historek z války, kterými dědečkové nudí vnoučata k smrti…. Něčím, o čem budeme rádi vyprávět, ale už to zaboha nebudeme chtít nikdy prožít znova.
A i když tomu nevěříte, tak byste měli vědět, že nic netrvá věčně. Každej tunel má svůj konec. Každá noc jednou skončí. A je nevyhnutelné, aby se nakonec věci nezačaly narovnávat, aby zas začaly být takové, jaké si je pamatujeme a jak jsou plus mínus v rovnováze. Jasně, budeme řešit spoustu jiných pitomostí a zcela zásadních věcí, ale takovej už život je. Každopádně tenhle covidovej shit se blíží ke svému závěru a kdybychom byli navíc časem schopni poslat do zapomnění i i ty směšný figurky ze Strakovky a hradu, nahradit je někým úplně normálním, budu úplně šťastnej…
Tak to nevzdávejte. Bude líp.

Comments are closed.