Korelace není kauzalita

| Nezařazené

Je na čase podívat se na jednu ze zásad kritického myšlení, se kterou se dá potkat docela často. A i když vypadá na první pohled složitě a dokonce je pojmenovaná dvěma cizími slovy, ve skutečnosti je vcelku jednoduchá, uvidíte. Jde o tohle – korelace neimplikuje kauzalitu.
Zní to složitě, že ano? Tak si to pojďme vysvětlit lidským jazykem.
Jde o to, že i když nějaké dva jevy následují jeden po druhém, nebo spolu naoko můžou souviset, ještě to neznamená, že jeden z druhého vychází, nebo že jeden způsobuje ten druhý. Korelace prostě a jednoduše znamená vzájemný vztah, ale ne nutně to, že na sobě jevy závisejí, a ani náhodou nelze tvrdit, že jedna z nich je příčinou a druhý následkem.
Nebo ještě jednodušeji – když dvě události probíhají současně, neznamená, že jedna z nich zapříčiňuje druhou.
No každopádně s využitím tohohle principu se setkáte u šarlatánů všeho druhu. U těch, co si hrají na vědce především. Ale taky u politických věštců a populárních ekonomů jakbysmet. A samozřejmě – i u novinářů.
Chcete příklad? Máte ho mít.
Začneme něčím fakt jednoduchým. Je nesporným faktem, že když stoupne prodej zmrzliny, zvýší se i počet útoků žraloků na lidi.
Nevěříte? A přece je to tak. Čím víc zmrzliny se prodá, tím víc lidí ti zlí žraloci napadnou. Jako fakt. Ale samozřejmě, nemůže za to ani zmrzlina, ani žraloci. Prostě ty dvě věci nevyvolávají jednqa druhou, jen existují vedle sebe. Když je vedro, tím spíš si lidé budou kupovat zmrzlinu a tím spíš se půjdou někam koupat. Třeba do moře. V českých podmínkách bychom asi mohli snadno nalézt korelaci mezi zmrzlinou a počtem utonulých, dá se předpokládat.
No a ve výsledku to vypadá asi tak, jak vidíte na obrázku. Ne vždycky je to ale tak absurdní srovnání, které by uhodilo na první pohled do očí. Jde o kategorii, která už se někomu může zdát přijatelná, přestože je pořád ještě dost absurdní.
Tak třeba:
Od 50. let 20. století prudce vzrostla jak úroveň atmosférického CO2, tak také výskyt obezity. Z toho můžeme vykonstruovat na vodě stojící falešný závěr, že vzestup koncentrace CO2 způsobuje tloustnutí. A bude to vypadat logicky, na první pohled. Ale není. Realita je totiž taková, že obojí je důsledkem toho, že bohatší populace víc jedí a zároveň spotřebovávají více energie.
Máte to? Tak pojďme na chvíli ještě o level výš.
Existují zapeklité příklady tohohle principu, hlavně ty vědecké, v nichž to, že se mýlí, odhalí až randomizované kontrolované studie. To znamená, že původní předpokládaná souvislost je vyvrácena skutečně náhodným výběrem vzorků (lidí, pacientů), a to proto, aby nemohlo dojít k záměrnému nebo nezáměrnému zkreslení vznikajícímu z neobjektivnímu zařazování do experimentálních ramen.
Tímhle postupem se třeba povedlo odhalit chybu ve vědecké studii, která dokazovala to, že ženy s kombinovanou hormonální substituční terapii (HRT) měly také nižší než průměrný výskyt ischemické choroby srdeční (CHD), což vedlo výzkumníky k závěru, že HRT chrání před CHD. Chyba lávky.
Až výše zmíněná randomizovaná studie ukázala, že ženy užívající HRT byly s větší pravděpodobností z vyšších socioekonomických skupin, s lepšími než průměrnými stravovacími a cvičebními režimy. Použití HRT a snížený výskyt koronárních srdečních onemocnění byly tedy shodnými účinky společné příčiny. Ale to už jsme trochu moc daleko. Tak pojďme zpátky na zem.
Příkladů chybně použitých kauzálních vztahů – víc či méně absurdních – se dá najít celá řada. ( moc pěkně je zpracoval třeba Daniel Dočekal). Tak třeba se z grafů dá lehce vyvodit, že počet lidí, kteří se utopí po pádu do bazénu, souvisí s počtem filmů, které natočil Nicolas Cage. Nebo že tržní podíl internetového prohlížeče Internet Explorer má jasnou souvislost s počtem vražd v USA.
A tak podobně.
Takže si pojďme zapamatovat, že když někdo něco prohlásí za kauzalitu neznamená, že skutečně jeden jev vychází z toho druhého. Tvrzení není důkaz. A to, že se věci dějí v jeden čas, už vůbec ne.

Líbil se vám článek? Podpořte mě na Patreonu!
Become a Patron!

Comments are closed.