Poprvé a naposled ke Covidu

Ve zkratce: to, co prožíváme poslední rok, je především politický problém. A asi je čas vrátit tuhle zemi na koleje. To, co žijeme, není ani tak založeno na dezinformacích, jako spíš na nejistotě toho, kdo pravidla určuje. Stát a jeho odborné autority by si měly vybrat, jestli je covid dostatečně rizikový pro to, aby nařídil povinnou vakcinaci, nebo ne. Pokud ne, ať si poradí jinak a nechá lidi žít bez diskriminace. Pokud ano, ať své rozhodnutí pevně a jasně vysvětlí, obhájí a realizuje, stejně jako se to děje u jiných nemocí. Nic víc v tom není.
Petr Honzejk nedávno pro Hospodářské noviny nedávno napsal komentář, ve kterém konstatuje, že odpor k očkování je defacto jakýsi parareligiózní jev, v němž není na racionalitu místo.
Jinak řečeno tím zhruba říká to, co známe z běžných myšlenkových chyb, jichž se my lidé rádi dopouštíme. Bavíme se tu o tom, že prostě a jednoduše velice rádi ignorujeme důkazy, které jsou v rozporu s naším přesvědčením, a to prostě proto, že se podvědomě bráníme kognitivní disonanci, rozporu, mezi postoji (znalostmi, vírou, chováním) a skutečným stavem věci ( o to tu teď ale nejde a dostaneme se dostaneme k ní zas někdy jindy).
A platí to i naopak – jsme-li o něčem přesvědčeni, že je něco pravda (třeba že země je placatá, covid si vymyslely pharma-firmy a navíc je to chřipečka), máme tendenci tím spíše uvěřit argumentům, které toto přesvědčení podporují. Tedy, jak píše Koukolík „existence nějakého přesvědčení nebo víry obvykle zkresluje nové informace tak, aby jí odpovídaly, a to tím více, čím více jsme přesvědčeni nebo čím je víra pevnější.“
Čili důkazům, které svědčí proti našemu názoru, odmítáme věřit, a vyhýbáme se informacím, které by naše přesvědčení narušovaly.
Jenomže to není všechno.
Pokoušíte-li se přesvědčit člověka, který je zastáncem opačného názoru než vy (třeba si myslí, že očkování je blbost, nebo naopak), velmi záhy dospějete k tomu, že i ta diskuze, kterou s ním vedete, nakonec nemá jiný výsledek, než ten, který vede k upevnění jeho stávajících postojů. Je to jako s věřícím libovolné víry (a v tom má Honzejk pravdu) – ono se totiž nejedná o skutečný dialog, ale o střetnutí pseudo-náboženských věrouk.
Začnete-li odpůrce očkování bombardovat drastickými obrázky z nemocnic ve víře, že je to ovlivní a namotivuje k očkování, jste na šeredném omylu. Protože tihle lidé se po téhle kampani budou svých stávajících postojů držet ještě pevněji.
Budete-li se pokoušet o restrikcemi motivovanou vakcinaci (jako se to děje teď), výsledkem bude pár vlažných přeběhlíků, kteří si to nechají píchnout, protože chtějí do hospody, ale zároveň i podpora pro kontrakulturu a, lidí, kteří systému ani za boha nevěří b, systému paralelních služeb, které na to, co se říká tam nahoře, prostě kašlou. Čím více budete svůj tlak stupňovat, tím větší bude ochota i běžných lidí pravidla obcházet.
Budou zakládat paralelní struktury. Viz třeba lehce dohledatelná mapa podniků, kam se smí bez očkování, obcházení zákazu vánočních trhů ze strany měst atd. Váš stupňující se tlak nepovede k vašemu cíli, ale naopak k erozi státní autority. Každý další tlak prohloubí zákopy přesvědčení na obou stranách. A podle mě restrikce nejsou cesta.
No tak co ale s tím?
Na to se dá odpovědět podle škály rizika. Vždy je totiž třeba vyhodnocovat věci nikoli podle toho, jak moc lahodí našim názorům, ale podle toho, kolik mohou reálně napáchat škody.
Jste-li stát, tedy někdo, kdo o sobě říká, že je tím, kdo disponuje mocí vládnout, soudit a vytvářet zákony společnosti, stejně tak jako bránit své vlastní občany před jejich iracionalitou (třeba zákazem šmejdských prodejních akcí, tím, že brání prodeji alkoholu nezletilým atd), pak by měl – uzná-li covidové riziko jako příliš destruktivní, vakcinaci prostě a jednoduše nařídit (stejně jako se to děje u dalších nemocí) a přidat covid na seznam dalších nemocí, proti kterým se tu očkujeme a basta.
A nebo naopak – neuzná-li covidové riziko jako natolik podstatné, že se mu měl bránit touto cestou, pak je třeba zapomenout na polovičatá řešení typu diskriminace určité části občanů.
Pojďme si to shrnout.
Diskuze o tom, jak moc je debata o covidu racionální či ne, je nepodstatné čeření vody. Je zcela zbytečná. Jen nabublává už tak rozostřené nálady ve společnosti. Možná už je na čase je zakopat. Je na čase skončit s diskriminací lidí a polovičatými řešeními.
Bylo by fajn chtít teď po odpovědných autoritách, ať se rozhodne, jestli je covid dostatečně rizikový pro to, aby nařídil povinnou vakcinaci, nebo ne. Pokud ne, ať si poradí jinak a nechá lidi žít. Pokud ano, ať své rozhodnutí pevně a jasně vysvětlí, obhájí a realizuje.
Mám za to, že tahle vlna pochybností (kterou prožíváme i formou vzniku paralelních struktur, které prostě na státní nařízení kašlou) je z velké míry je založena na nejistotě toho, kdo pravidla určuje.
Buď je tady jednoduchá rovnice: Medicínský problém – nutnost vakcinace – konec problému, nebo není. Nemá smysl se v tom dál babrat, kazit lidem vánoce, ničit podnikání atd. Pokud tu tenhle problém je, je na něm odborná a politická shoda, pojďme jej prostě takhle vyřešit a zapomenout na to, stejně jako jsme zapomněli na očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B, proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, kterými jsme si všichni prošli.
Tohle totiž nemá být problém střetu víry pro a anti očkovacích příznivců. O tomhle se nemáme dva roky bavit na FB a poměřovat si svoje ega množstvím vygooglených článků. Tohle je věc, o které mají a měli by rozhodnout odpovědné a odborně zdatné autority, a to se všemi důsledky, které to přinese. Stejně jako se to stalo u všech výše vyjmenovaných nemocech.
A já to fakt rozhodovat nechci.
Stejně jako nechci, aby o třeba dávivém kašli rozhodovaly ne odborné autority, ale dav lidí na náměstí.
Docela bych rád chtěl od státu, aby se zachoval tak, jak od něj očekáváme. Jestli je pořád jeho role regulačně normativní a ochranná ve smyslu politického paternalismu, nebo ne. Protože mám silný dojem, že se tu ani tak minimálně poslední rok nepotýkáme s krizí zdravotní, jako spíš s krizí politickou a autoritativní. Ale o tom zas někdy jindy.
Líbil se vám článek? Podpořte mě na Patreonu!

Comments are closed.

Warning: realpath(): open_basedir restriction in effect. File(/tmp) is not within the allowed path(s): (/www/autoprep:/usr/share/pear:/usr/share/php:/www/petrnutil.cz:/php_sess_data/petrnutil.cz:/www/petrnutil.cz-tmpdir:/var/www/web5/petrnutil.cz:/var/www/web2/petrnutil.cz) in /www/petrnutil.cz/petrnutil.cz/wp-includes/functions.php on line 2101