Pro autokraty je koronavirus skvělou příležitostí shrábnout víc moci

| Glosy

Pro nás ostatní je to výzva a nelehká zkouška z demokracie.
Je to prosté, čím vystrašenější lidi jsou, tím snadněji se nechají připravit o svobodu. A ne, to není nějaká planá konstrukce vycucaná z prstu.
Není třeba chodit daleko, podívejte se třeba na Maďarsko – tam už premiér obešel parlament a může vládnout pomocí dekretů. U nás se tyhle tendence objevují taky.

Jak upozornili Piráti, „ministerstvo obrany dnes (30.3.) do vládního systému vložilo materiál, ve kterém navrhuje, aby v případě neakceschopnosti parlamentu krizové rozhodování přešlo zcela na vládu. A v případě nefunkčnosti vlády má rozhodovat premiér. Důsledkem navrhovaného kroku by bylo vyhlašování stavu ohrožení státu nebo válečného stavu samotnou vládou nebo premiérem, aniž by tento vyžadoval potvrzení parlamentem v pevném časovém limitu.
Jedná se o ohrožení principů parlamentní demokracie a dělby moci, kdy exekutiva se musí opírat o důvěru a souhlas parlamentu, který je brzdou pro převzetí moci ve státě, jak se nyní děje třeba v Maďarsku.“

Takže stane se pandemie koronaviru i pandemií autoritářství?
To je oč tu běží.
A my bychom si toho měli ve vlastním zájmu všímat.

Obecně se ví, že živnou půdou a zemí zaslíbenou pro autokraty a diktátory je doba nejistá, roztřesená a nervózní, doba plná životních a ekonomických nejistot. Doba, v níž se rozmělňují sociální vazby. Není náhodou, že vzestupu nacismu v Německu předcházela dlouhodobá a drtivá ekonomická a politická krize a že nacistická propaganda vytrvale budovala pocit vnějšího ohrožení.

Pod vlivem emocí nejsou lidé schopni myslet příliš racionálně a lze je pak snadno ovládnout a orientovat příslušným směrem. Prudké emoce dokážou doslova vypnout mozek. Nejvhodnější je vzbudit strach, nenávist nebo závist. Čím rozrušenější a naštvanější lidé jsou, tím ochotněji se zúčastní propagandistou doporučené akce.

Kdybych mohl parafrázovat Hermanna Göringa, asi bych jeho slovy řekl, že je to jednoduché – vše, co je třeba lidem říct, je to, že jsou v ohrožení (napadení, ve válce) a odsoudit ty mírumilovnější (nesouhlasící, ne-radikální) z nich za nedostatek vlastenectví a vystavování jejich země nebezpečí. Toto funguje v každé zemi stejně.

Jde o to, že my, lidé, přikládáme zdroji strachu často větší moc, než reálně má. Pokud tedy nejsme v tomto směru dobře vycvičeni, snadno uděláme kognitivní chybu ve vyhodnocení závažnosti nebezpečí a můžeme reagovat nepřiměřeně. A jsme-li dostatečně vystrašeni, snadno můžeme přehlédnout, že při okázalém boji s virem ztrácíme i svobodu.
Položme si otázku, jakou cenu pro nás má svoboda a principy normálního demokratického parlamentního systému.
Jsme připraveni je obětovat v boji s koronavirem?
Já tedy ne.

Líbil se vám článek? Podpořte mě na Patreonu!
Become a Patron!

Comments are closed.