Velikonoční Ovčáček a příběh jednoho „hajzla“ z Jericha

| Glosy

Kardinál Dominik Duka si dovolil přizvat ke čtení z Bible i Jiřího Ovčáčka, hradního mluvčího. A na internetech se strhla mela.
V médiích se tak třeba dočteme o mrtvých pronásledovaných kněžích, kteří se při Ovčáčkově čtení obracejí v hrobě a tak podobně. No, všichni asi o Ovčáčkovi víme své. Ale já to rozsuzovat nebudu.
Vzpomněl jsem si při téhle příležitosti na jeden příběh z Bible. Je to o jednom hajzlovi z Jericha, konkrétně o celníku Zacheovi, který najdeme v Lukášově evangeliu. To bylo tak.
Zacheus byl vrchní celník, který vybíral a vymáhal daně pro cizí okupanty (rozuměj Římany). Člověk velmi bohatý, ale taky nepopulární, mohli bychom říct i to, že byl ostatními považován za kolaboranta. Prostě pracháč, který sloužil nenáviděnému Římu. Navíc – aby toho nebylo málo – byl velmi drobné postavy, což je fakt, který bible výslovně uvádí nikoli jen pro efekt. Prcek, kolaborant, z něhož si všichni ostatní utahují a pohrdají jím. Zacheus tedy na jedné straně disponuje všemožným blahobytem a mocí, zároveň je vystaven neustálým obavám z toho, jak si ho podají jeho spoluobčané, až přijde vhodná příležitost. Ví taky, že nemá šanci se jim sám ubránit.
A jednoho dne do města přijde ten slavný prorok, ta superstar, ta celebrita, o které každý mluví, ten Ježíš.
I Zacheus by ho rád viděl a udělal si s ním selfíčko, ale bojí se mezi lidi a zdálky by nic neviděl, tak si vyleze na strom, aby ho aspoň zahlédl. A co čert nechtěl, Ježíš se zastaví zrovna pod tím stromem, obrátí se do koruny a oznámí Zacheovi – hej ty tam, slez rychle dolů, dnes musím zůstat ve tvém domě. Ze všech těch lidí co ho obklopovali, z toho davu oddaných fanoušků si ona celebrita vybere zrovna tohohle trpaslíka, tohohle křiváka? Nechápali ostatní a naštvaně remcali cosi o hříšnících. Cožpak ani Ježíš nepozná, co je ten Zacheus opravdu zač?
Ale Ježíš si jich nevšímá a okomentuje lakonicky: Přišel jsem hledat a zachránit, co zahynulo.
I když si odmyslíte happyend o napravení kolaboranta, je příběh o Zacheovi inspirativní. V tom, co píšu, vůbec nejde o Ovčáčka, ani o jeho skutky (i když mu jeho víra, jestli jí nalezl, budiž přána). Celý příběh je o jednom velkém NE, které lze horkým hlavám všech stran jen doporučit. Jde o NE snadnosti, se kterou zas a znova sklouzáváme k rozdělování na „my“ hodní a dobří a spravedliví a „oni“ – ti hloupí, ti zlí, ti hajzlové, ti na druhém břehu, se kterými se nemluví.
Zrovna při největších křesťanských svátcích je takový obraz víc než potřebný.

Comments are closed.