Došlo mi pár dotazů na téma, proč tak jásám nad tím, že máme na hradě dalšího exkomunistu.
Tak mi k tomu dovolte pár slov.
Za prvé – nejásám nad tím, že má Petr Pavel komunistickou minulost. Byl bych mnohem radši, kdybychom mohli tohle temné období od naší současnosti zcela odstřihnout. Nicméně, vzhledem ke kontextu naší současnosti a při absenci existence reálně páchaných zločinů, ani to dnes už nepovažuji za nějaký extra handicap, tedy pokud by se nejednalo o STB, prokurátory a tak, tedy lidi s reálnou destruktivní mocí nad svými občany. Nemám z toho žádnou radost, nicméně zároveň musím konstatovat, že vytvářet z několik desetiletí starého členství něco, co člověka nadosmrti diskvalifikuje v jakékoli sféře života, je prostě špatně.
Za druhé – s ohledem na výše řečené je nutno říct, že ani Andreji Babišovi nevyčítám apriori jeho víc než tři desetiletí vzdálenou komunistickou minulost, protože mnohem podstatnější mi připadalo a připadá to, jak se choval v nedávné (naší minulosti) a chová teď. To ho totiž diskvalifikuje mnohem víc.
Za třetí – bavíme se tu o období končícího komunistického zřízení v osmdesátých letech minulého století, nikoli o mnohem trestuhodnější a vražednější podobě této zločinecké partaje v letech padesátých. Kontext je totiž nadmíru podstatný.
Za čtvrté – tyto volby, ale i ty předchozí ukázaly, že antikomunismus není v české společnosti čímsi smrtelně diskvalifikujícím. A čím dál budeme od roku 1989 a konce jednoho hnusného totalitního režimu, tím spíše to bude platit. Protože (odpusťte mi Ad Hitlerum) – je zásadní rozdíl mezi tím být členem vládnoucí party plánujícící holokaust ve Wannsee a sotva dospívajícím klukem vtaženým do soukolí Hitlerjugend z kraje roku 1945. Stejně tak je rozdíl mezi stalinistou a běžným členem strany v osmdesátých letech.
Za páté – vím, že se lidé rodí do režimů a časů které si sami nemohou vybrat a přesto je tato nahodilost fatálně ovlivňuje. To se týká nás všech. Můžeme si statečně mýt ruce nad minulostí, protože máme tu kliku, že my sami jsme nemuseli stát před žádným podobným dilematem. Tvářit se, že jen proto jsme ztělesněním morálky, je nejenom falešné, ale hlavně strašně pokrytecké. Protože nemáme ani páru o tom, jak bychom se chovali, co bychom dělali a s kým, pokud bychom byli nuceni prožít svůj život v takovém divném režimu.
Za šesté – Petr Pavel nadmíru prokázal, že sloužit hodnotám humanity, demokracie a svobody v jeho životě bylo a je vyšší hodnotou, než služba komunistickým myšlenkám.
Za sedmé – považuji za nepopiratelné, že komunistická minulosti Andreje Babiše nebo Petra Pavla v těchto volbách občany prakticky nezajímala. Mnohem víc se rozhodovali na základě osobnostních charakteristik toho kterého kandidáta, jejich působení v posledních desetiletích demokratické společnosti, jejich osobnosti a toho, co podle lidí samotných bude větším přínosem pro naši zemi. A já věřím, že jsme si tentokrát vybrali správně.
PS: neomlouvám komunistické zločiny, ani náhodou.
PPS: jde jako vždy o škálování, o hledání míry, o sváru čirých idejí a reálného života, daného okolnostmi, nad nimiž nemáme kontrolu.
Líbil se vám článek? Můžete mě podpořit tím, že mi koupíte kafe 😉