Jde o cílené budování podvědomých asociací, v nichž se – aniž bychom vědomě chtěli – spojuje produkt (politik) s pozitivní emocí, a ta emoce se v mozku ukládá. Je to obsah na první pohled marginální a mnoha politiky podceňovaný, protože “nenese to poselství, hodnotu, informaci”, nicméně v dobrém marketingovém mixu je k nezaplacení. A nejlíp to funguje, kdy vlastně o žádnou politiku zdánlivě vůbec nejde.
Pomocí opakovanému vystavení takového obsahu (nejen zvířecího, fotek s dětmi, seniory, langošem, pomlázkou atd) se v určité části cílového publika začnou u tváře produktu najednou z ničeho nic objevovat pozitivní pocity. A pak můžete slyšet takové ty věci o tom, jak je někdo hodný, má rád lidi, je jako my, má srdíčko na správném místě a tak. (Ano, uhodli jste, je to zpětná racionalizace pozitivního pocitu, kterou si lidé ex post vysvětlují sami před sebou, proč je jim někdo sympatický, třeba).
Proč to funguje? Existují tři principy
1. Efekt snadného zpracování – věci, které náš mozek snadněji zpracuje, se nám líbí víc.
2.Efekt kontrastu – líp si prostě do hlavy uložíme věci, co vyčnívají z té nudy kolem.
3. Efekt dobrého pocitu – rozhodujeme se obvykle podle toho, jaký máme z lidí pocit
Samozřejmě tím nechci říct, že kdo se zasype před volbami sítě koťátky, tak vyhraje. Tak to nefunguje. Je to jen jeden střípek z mnoha. Celý PR proces je mnohem složitější a hledání té správné cesty pro konkrétního kandidáta či značku se neobejde bez úvah o tom, koho se vlastně snažím oslovit, jaké mají právě tihle lidé potřeby, co očekávají, co a proč si myslí a jaké jsou narativy a archetypy, se kterými se mohou ztotožňovat. A neexistuje žádný jediný dokonalý návod, který udělá z koktavého ušlápnutého kuňkala superhvězdu televizních debat a prezidenta. Tam totiž kromě skvělého scénáře potřebujete i dobrého herce, aby to fungovalo dohromady.
Ale o tom zas třeba někdy jindy. Dneska jsem vám chtěl jen ukázat, že mám taky kočku. Teda kotě. Tak čau.
Líbil se vám článek? Můžete mě podpořit tím, že mi koupíte kafe 😉