Ve chvíli, když tohle píšu, Ukrajina už čelí ruské agresi víc než 650 dní. Ano, už to jsou skoro dva roky, co Putin nahromadil statisícovou armádu a vtrhl na Ukrajinu s cílem zničit její vedení a proměnit jí v další ze svých satelitů pod loutkovou vládou. Zhruba něco na způsob Běloruska.
Nepovedlo se.
Ukrajina se dál statečně brání, nejen kvůli mohutné finanční a vojenské pomoci Západu, ale hlavně díky nesmírnému vzepětí vůle po svobodě a nezávislosti.
Proč se to tak děje, tomu bychom my Češi mohli a měli rozumět o dost víc, než jiné národy. Třeba proto, že i k nám v roce 1968 vtrhla ruská (tehdy sovětská) vojska jen kvůli tomu, aby otočila kormidla geopolitického směřování země. Mnozí naši spoluobčané tehdy zemřeli. A teď, den co den, v tom samém boji umírají Ukrajinci. Už víc než 650 dnů.
Mohli bychom to vědět i proto, že nás, Čechy, hodil západ v roce 1938 přes palubu a nepodpořil nás v odporu proti rozpínavému fašistickému sousedovi. To se naštěstí teď Ukrajině neděje a jsem za to rád. Ale i tak, už to trvá dlouho a vůle ochabuje,
Asi víte, v širším pohledu jde o největší bojovou operaci od konce druhé světové války, aktuálně zamrzlou v zákopové, opotřebovávací a poziční válce. Nechci být špatným prorokem, ale dost možná se tahle válka potáhne i další roky.
Jen pro kontext, to všechno se děje v zemi, která sousedí se Slovenskem. Vzdušnou čarou je od nás Ukrajina nějakých 400 kilometrů. Děje se to na prahu našich poklidných domovů.
400 kilometrů od našich hranic je válka. Válka, kterou začal Putin. Poslal svoje vojáky a tanky na Ukrajinu, bombarduje nemocnice, obytné oblasti, školy, neváhá vyhánět z domovů civilisty, nebo je rovnou zabíjet. Desetitisíce ukrajinských uprchlíků v Čechách vám o tom mohou vyprávět.
Rusko stále ještě netuší, kde má hranice. A my se tomu můžeme postavit – tím, že budeme Ukrajince v jejich těžkém údělu podporovat, postaráme se o ženy a děti těch, kdo tuhle zemi brání před ruskými tanky a taky tím, že se nenecháme vnitřně rozkládat v naší vůli čelit ruské rozpínavosti, se kterou máme sami historickou zkušenost.
Nebo třeba tím, že podpoříme Ukrajince nákupem toho, co potřebují i nadále nejvíc. A to jsou zbraně.
Oni dávají boji za svobodu a nezávislost své životy, svou krev, svá těla. Oni bojují i za to, aby zastavili ruské rozpínání do Evropy, protože se zjevně nesmířili s novým geopolitiickým uspořádáním po rozpadu Sověského svazu.
Oni jsou tou hranicí, která brání střední Evropu před diktátorským Ruskem. Oni jsou těmi, kdo brání i naši svobodu.
My bychom jim mohli na oplátku poskytnout alespoň v boji prostředky, jimiž budou oni svými těly bránit i nás. Zkuste to třeba tady: zbraneproukrajinu.cz
Jasně že vím, že my Češi to nespasíme. Jsme malá země. Ale jsme jedním z kamínků, pod kterými mohou podklouznout rozpínavému ruskému medvědovi nohy natolik, aby se vrátil do svého sibiřského brlohu.
Btw, Ti, kdo u nás i v médiích papouškují kremelskou propagandu, ohánějí se řečmi typu „už ani halíř Ukrajině“, tak ti vám bezpečí neposkytnou. Ani svobodu. Jsou to užiteční idioti, kterým nezáleží na ničem jiném, než na vlastním prospěchu, vlastních prebendách a kteří udělají za pár zmatených hlasů nebo za pár peněz cokoli.
Řeknou cokoli. Budou křičet cokoli. Ale položíte-li si tu klasickou otázku – Qui bono, komu to slouží – asi sami poznáte, že rozhodně nekopou za nás, kdo chceme žít v bezpečné a svobodné zemi, která má určitě svoje mouchy, ale rozhodně se v ní nevraždí opozice nebo názoroví oponenti nejsou uměle kriminalizováni na dlouhá léta do lágru. Nedejte jim tu pozornost.
A pomáhejte. Jak?
Jestli můžete, přispějte na zbraneproukrajinu.cz
Jestli si to nemůžete dovolit, věnujte svůj čas. Napište svému poslanci, senátorovi. Apelujte. Diskutujte na sociálních sítích. Bojujte s ruskou propagandou.
Díky. I za každé sdílení.
Слава Україні! Героям слава!