Bez ohledu na to, co o sobě média tvrdí, bychom neměli zapomínat na prosté skutečnosti: je důležité, komu média patří, kdo a za co je platí, co sleduje, co chce se společností provést, kde chce lidi mít.
Obsah sdělení dominantních a soukromých médií se přitom příliš neliší: v principu posilují postoje mocenských elit.
Samozřejmě, že je veřejná kritika státní politiky v liberálních společnostech a privátních zpravodajských médiích snadnější než ve společnostech autoritativních.
Otázka je, nakolik mají lidé pocit, že je tato kritika něco platná. Situace, v níž si můžeme přečíst nebo nám někdo z obrazovky vypráví o směsi korupce, hlouposti, gangsterských praktik a nepotismu, aniž by to mělo jakékoli důsledky, se příliš neliší od situace, kdy se o situaci sice veřejně nesmělo říkat nic, ale stejně jí většina lidí dobře znala.
(František Koukolík, vybráno z knihy Vzpoura deprivantů)
Líbil se vám článek? Můžete mě podpořit tím, že mi koupíte kafe 😉